Kdo jsem?

Mé jméno je Barbora Šorsáková, ale většinou mě lidé oslovují Baru, Baruš nebo Barunko. Pocházím z Liberce, kterému jsem věrná doteď. Mám duši snílka a své malé i velké sny se snažím realizovat, a to i přes všechny možné překážky.

 

Vždyť o tom ten život je, nemyslíte? Plnit si své sny a jít si za nimi...

​

A o tom je vlastně i má cesta za focením.

 

K umění jsem měla vždy blízký vztah a ke štěstí mi stačila pouze tužka v ruce a kousek papíru, na který jsem mohla čmárat. K fotografii jsem se dostala přes mého taťku, od kterého jsem si už jako malá tajně půjčovala zrcadlovku. Mé focení začalo u makro záběrů a cvakáním všeho, co mě obklopovalo. Foťák jsem u sebe nosila i při různých výletech a akcí. V pubertě mě bavilo fotit sebe samotnou, a tak vzniklo několik nepoužitelných autoportrétů :D Párkrát mě oslovily kamarádky, abych je vyfotila, protože jsem "měla" TEN foťák. Po nafocení několika portrétů jsem zjistila, že mě focení baví a naplňuje a věděla jsem, že si musím co nejdříve pořídit vlastní foťák.

​

Když jsem se hlásila na střední školu, chtěla jsem se dostat na Střední uměleckou školu v Jablonci, kam mě ale nepřijali. Připadalo mi rozumné jít ve šlépějích mých příbuzných a stát se učitelkou. Vydala jsem se tedy studovat obor Předškolní a mimoškolní pedagogika na SOŠPg Jeronýmova v Liberci. Ve svém volném čase jsem pracovala v dětském koutku, abych si vydělala na foťák. Můj plat byl 50 Kč/hod. a i tak se mi povedlo našetřit peníze na první foťák (Canon 100D). Tou dobou mi bylo 19 let a zrovna jsem dokončila studium na střední škole.

​

Díky prvním placeným foto-zakázkám jsem si o dva roky později (r. 2018) mohla dovolit koupit zrcadlovku 6D. Pro svoje vlastní potěšení jsem si založila stránky na Facebooku, kde jsem sdílela svoji fotografickou práci a postupem času se mi začali ozývat další a další nové tváře na focení. Své pedagogické znalosti jsem dále rozvíjela na Technické Univerzitě v Liberci, obor Učitelství pro mateřské školy.

​

Po získání bakalářského titulu jsem dostala nabídku stát se třídní učitelkou v nové mateřské školce v Liberci. Ani na minutu jsem neváhala a nastoupila jsem r. 2019 do mateřské školy na plný úvazek. V roce 2020 jsem si pořídila Sony Alpha a7R III a o rok později mu pořídila kamaráda Sony Alpha a7 III, abych měla na svatbách po ruce vždy dva foťáky. 

 

Skloubit ale učení ve školce a focení ve volném čase pro mě bylo psychicky i fyzicky velmi náročné, a tak jsem po třech letech učení skončila jako fotografka na volné noze.

 

Nyní působím jako portrétní, rodinná a svatební fotografka. Svoji vášeň pro fotografování ráda uplatňuji i při cestování a objevování světa či poznávání různých kultur. Ráda se směju a nechávám se obklopovat milými a pozitivními lidmi 😊.